Číslo 4/2026

Příspěvek se týká tepelně-technického posouzení zemního vodojemu a zaměřuje se na porovnání vnitřní povrchové teploty konstrukcí pod terénem. Cílem je nestacionárními numerickými simulacemi porovnat, zda 1D model vedení tepla může být přijatelnou náhradou za 2D model, který běžně zjednodušuje 3D realitu. Pro tento účel byla využita numerická simulace časově neustáleného sdílení tepla v softwaru CalA a DesignBuilder. Výsledek ukázal, že 1D model nepřesně simuluje stabilní teplotu zeminy v hloubce, což s rostoucí hloubkou zvyšuje chybu. V daném případě chyba přesahuje 2 K u vnitřní povrchové teploty konstrukce pod terénem.

Údržba systémů TZB je významná činnost, která snižuje poruchovost a má velký vliv na ekonomické parametry provozu budov. Problémem je nastavení optimálních výdajů a s tím souvisí i kapacita pro realizaci údržby. K řešení lze přistoupit zjednodušeně, bez uvažování časových změn parametrů. Obvykle se jedná o standardní plánování údržby. Jiným přístupem je propojení systému vzniku a eliminace poruch se systémem údržby, a to jak plánované, tak řešení nečekaných problémů vyžadujících okamžitý zásah. Následně lze nastavit kapacity pracovníků. Integrace všech subsystémů do jednoho velkého systému lze provést systémovou dynamikou. Tento přístup zajistí možnost řízení systému a dosažení požadovaných výstupních parametrů. Výstupem jsou časové závislosti počtu vad a poruch podle počtu pracovníků pro určitou velikost zařízení a intenzitu využití. Výsledkem práce je návrh dynamického modelu pro popis chování systému, kter ý umožňuje nasta vit strategii údržby a vede k pochopení chování komplexního systému.

Článek se zabývá metodikou pro včasnou detekci zvýšené spotřeby elektrické energie kancelářské budovy s využitím regresního modelu spotřeby elektrické energie s hodinovým krokem. Parametry modelu jsou identifikovány na základě historických dat. Je stručně představena struktura modelu a způsob identifikace parametrů a dále jsou diskutován y praktické ukázky použití modelu.

Článek se zabývá udržitelností provozu stávajících soustav dálkového vytápění v České republice, které historicky využívaly především fosilní paliva a v současné době procházejí transformací. Systémová integrace tepla s elektrickým sektorem prostřednictvím technologie Power-to-Heat umožňuje efektivní využití tepelné kapacity soustav dálkového vytápění k ukládání přebytečné obnovitelné energie a může také nabídnout další podpůrné služby pro elektrické přenosové soustavy. Simulační studie byla provedena v programu TRNSYS pro tři typy soustav dálkového vytápění v České republice. Byly posouzeny klíčové ukazatele výkonnosti, jako jsou emise CO2, neobnovitelná energie nebo náklady na teplo vyrobené technologií Power-to-Heat.

V rámci návrhu komplexního energetického systému SYNERGYS byl v prostředí TRNSYS modelován jeden z jeho subsystémů, který kombinuje solární tepelnou soustavu, tepelné čerpadlo vzduch-voda využívající pouze elektřinu z fotovoltaického systému a sezónní akumulaci tepla mezi létem a zimou. Pro návrh optimální konfigurace pole zemních vrtů pro sezónní akumulaci byly modelovány různé varianty: délka vrtů, počet vrtů, rozteč vrtů při definovaném podloží a provedení zemních vrtů (U-smyčka) zjednodušeným modelem v prostředí TRNSYS (type 557). Použitelnost zjednodušeného modelu byla ověřena porovnáním s vysoce detailním modelem v software FEFLOW na definované simulační úloze a porovnání ukázalo relativně dobrou shodu. V navazující analýze pro ná vrh pole zemních vrtů v systému SYNERGYS byla sledová - na účinnost akumulace společně s využitelnou dodávkou tepla do nízkoteplotní soustavy centralizovaného zásobování teplem. Z analýzy byla odvozena obecná doporučení pro ná vrh pole zemních vrtů.

Vnitřní zateplení představuje z hlediska stavební fyziky rizikovou strategii, zejména kvůli možnosti kondenzace a akumulace vlhkosti. Tato studie analyzuje vliv tloušťky kapilárně aktivní izolace (50, 100 a 200 mm) na hygrotermální chování cihelného zdiva o tloušťce 440 mm. Numerické simulace v programu Delphin byly provedeny s nelineárním modelem spojeného toku tepla a vlhkosti a standardizovanými klimatickými podmínkami. Výsledky ukazují, že vyšší tloušťky izolace vedou k výrazné akumulaci vlhkosti a zvyšují riziko mrazového poškození, zatímco varianta s 50 mm izolace vykazuje nejnižší vlhkostní zatížení a nejvyšší bezpečnost konstrukce.

Příspěvek se zabývá problematikou zatížení budov větrem, které je řešeno počítačovým modelováním proudění (CFD simulací). Jedná se o porovnání různých přístupů z hlediska modelování proudění větru a jeho účinků na opláštění budov. Porovnávány jsou přístupy prostřednictvím stacionárních a nestacionárních CFD simulací. Je diskutován vliv výpočetní sítě. Cílem je porovnat na základních tvarech budov způsob výpočtu numerickými simulacemi a ukázat jejich význam pro nestandardní fasádní prvky, které se v současnosti hojně využívají.

Příspěvek se zabývá numerickou studií prototypové geometrie vodního sálavého stropního panelu a stanovením jeho předpokládané sálavé účinnosti. Účinnost stanovená na základě simulačních výpočtů byla porovnána s účinností stanovenou zkušební laboratoří dle technické normy ČSN EN 14037-2, která předepisuje zkušební postup pro zkoušku tepelného výkonu stropních sálavých panelů. Článek popisuje numerickou studii modelu panelu ve třech variantách provozu s různými teplotními podmínkami. Je popsána tvorba modelu, nastavení výpočetní úlohy a provedení simulací všech variant, které byly vzájemně porovnány. Výpočty byly provedeny v softwaru Fluent a slouží k ověření metodiky pro další aplikace v oblasti simulačních studií s podobn ým zaměřením.