Historie časopisu
K historii časopisu Vytápění, větrání, instalace (VVI) a jeho předchůdce časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika (ZTV)
Zdravotní technika a vzduchotechnika
období r. 1958 – 1991
Třísté číslo v historii odborného časopisu je jistě důvodem k připomenutí si jeho historie. Časopis Vytápění, větrání, instalace (VVI) navázal na dlouholetou odbornou tradici časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika (ZTV) a od roku 1992 se stal jeho přímým pokračovatelem.
Vznik časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika je těsně spojen se založením první samostatné odborné společnosti pro obor techniky prostředí v Československu. Tato společnost byla ustavena pod názvem Čs. vědecká technická společnost pro zdravotní techniku a vzduchotechniku z podnětu prof. Pulkrábka, Dr. Cihelky, Dr. Oppla a Dr. Lázňovského v roce 1956 v rámci Československé akademie věd (ČSAV).
Jak došlo k založení této společnosti a kdo byly osobnosti, které se zasloužily o její vznik a později i o založení prvního odborného časopisu z oboru techniky prostředí ?
Jádro vzniklé vědeckotechnické společnosti vytvořili nejbližší spolupracovníci prof. Pulkrábka, kteří se scházeli již od r. 1948 na seminářích pořádaných v tehdejším Ústavu tepelné a zdravotní techniky (vedoucím ústavu byl prof. Pulkrábek) Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze (nyní Fakultě strojní Českého vysokého učení technického v Praze). Témata seminářů byla zaměřena na aktuální otázky tepelné techniky a vzduchotechniky. Na ustavujícím shromáždění společnosti 19. 7. 1956 byl předsedou společnosti zvolen prof. Pulkrábek, místopředsedou Dr. Lázňovský a vědeckým tajemníkem Dr. Oppl.
Ve společnosti vzniklo postupně 11 odborných skupin s tématikou velmi blízkou dnešním odborným sekcím Společnosti pro techniku prostředí. V době založení měla společnost asi 200 zakládajících členů, po roce počet členů vzrostl na přibližně 1000. V průběhu let 1956 až 1957 společnost uspořádala několik domácích konferencí, kurzů a seminářů a tato činnost podpořila i založení vlastního odborného časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika.
Časopis začal vycházet v roce 1958 v Nakladatelství Československé akademie věd a jeho vydavatelem byla tehdejší Čs. vědecká technická společnost pro zdravotní techniku a vzduchotechniku. Kromě prof. Pulkrábka a již uvedených jeho spolupracovníků se zasloužili o založení časopisu i Ing. Bašus a Ing. Synek. V roce 1958 vyšla 4 čísla časopisu ve formátu A5, od r. 1959 časopis vycházel jako dvouměsíčník nákladem 2500, později 3000 výtisků. Od r. 1966 byl počet stran rozšířen ze 48 na 64 stran.
Proč byl pro časopis zvolen název Zdravotní technika a vzduchotechnika a proč se tak nazývala i odborná společnost – jeho vydavatel ? Vyplývalo to z tehdejšího pojetí zdravotní techniky, která byla chápána jako obor, který zahrnuje vědní disciplíny zabývající se technickými prostředky k zajištění tepelné a optické pohody prostředí, čistoty ovzduší a ochrany proti hluku. Tématický plán zahrnoval obory: vytápění, větrání a klimatizace, prašná technika a aerosoly, instalační technika, osvětlení, hluk a otřesy, ochrana proti škodlivému záření, bezpečnost a hygiena práce. K těmto oborům se přidružily obory vzduchotechniky (ventilátory, sušení, pneumatický transport). Časopis svým tématickým zaměřením naplňoval původní myšlenku prof. Pulkrábka, tj. vytvoření vědního oboru, věnovaného technickým prostředkům k zajištění vhodného prostředí pro člověka při práci i odpočinku.
Založením časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika byla vyplněna mezera v naší technické literatuře, neboť do roku 1958 nebyl u nás časopis pro obory vytápění, vzduchotechnika, zdravotní instalace a další, které dnes zahrnujeme do techniky prostředí. Časopis ZTV se stal od svého založení publikačním fórem pro původní práce teoretického i praktického zaměření, autoři pocházeli z tehdejších výzkumných pracovišť, vysokých škol i z praxe. Snahou redakční rady bylo (v rámci tehdejších možností) informovat čtenáře i o současném stavu oborové techniky v zahraničí. Odborné stati byly věnovány i systémům zpětného získávání tepla a využívání netradičních zdrojů energie. K praktickému využití sloužily i nepravidelně vkládané samostatné přílohy – např. přehled klimatických údajů v otopném období pro Prahu v r. 1980.
V roce 1959 byly vědeckotechnické společnosti převedeny od ČSAV k ROH (tehdejší odborové organizaci Revoluční odborové hnutí) a Čs. vědecká technická společnost pro zdravotní techniku a vzduchotechniku se stala sekcí, později komisí pro zdravotní techniku Čs. vědecko technické společnosti (ČSVTS). Od roku 1963 se stal jejím předsedou Dr. Oppl, pod odstoupení prof. Pulkrábka ze zdravotních důvodů. V dalších letech komise pro zdravotní techniku a vzduchotechniku ČSVTS prošla několika organizačními změnami, její konečný název byl v r. 1977 pozměněn na Komitét pro životní prostředí ČSVTS. Z uvedeného je zřejmé, že z původního zaměření na problematiku vnitřního prostředí (tepelnou techniku, vzduchotechniku) se zaměření odborné společnosti rozšířilo i na problematiku prostředí venkovního (i když ne v celé šíři dnešního pojetí). Je jistě zásluhou redakční rady časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika, že přes uvedené, víceméně formální organizační změny odborné společnosti, si časopis zachoval svůj původní název a že i hlavní tématika časopisu zůstala věrná počáteční myšlence prof. Pulkrábka – přinášet teoretické i praktické odborné stati zaměřené na problematiku tepelné techniky a vzduchotechniky.
Kdo byly hlavní osobnosti redakční rady časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika ? Předsedou první redakční rady byl prof. Pulkrábek, výkonným redaktorem Ing. Bašus. V redakčních radách působili Dr. Cihelka, V. Fridrich, Ing. Haber, doc. Hrdina, Ing. arch. Chalupský, Ing. Jelen, Ing. Kubíček, Dr. Lázňovský, Dr. Lenhart, F. Máca, doc. Mikula, Dr. Němec, Dr. Oppl, Ing. Přáda, Ing. Tůma.
Od roku 1966 se stal vedoucím redakční rady doc. Oppl a do redakční rady přicházeli další členové – doc. Chalupová, doc. Chyský, Ing. Strach, doc. Valchář. Kromě osobností prof. Pulkrábka a doc. Oppla je třeba vyzdvihnout práci výkonného redaktora Ing. Bašuse, který nesl značnou tíhu odpovědnosti za bezchybné vydávání časopisu. Jeho profesní zaměření (pracoval v laboratoři techniky prostředí ČSAV, později v Ústavu hygieny práce a chorob z povolání) mu poskytovalo výborné zázemí pro odbornou práci redaktora.
Do r. 1988, k třicátému výročí založení časopisu, se práce v redakční radě zúčastnilo celkem 31 členů. Trvale po tuto dobu byli členy redakční rady jeho zakladatelé – Dr. Cihelka, Dr. Lázňovský, doc. Oppl, Ing. Bašus. Pro představu o náplni časopisu ZTV uvádím např. obsah č.1 roč. 31 (1988): V. Hlavačka : Optimální termická účinnost rekuperátorů u vzduchotechnických zařízení; J. Cihelka: Energetické důsledky stínění slunečních oken; Z. Svoboda, J. Mencl, J. Mareš: Porovnání dvou tlakových charakteristik ventilátoru; J. Fischer: Zjednodušený výpočet krátkodobé prognózy týdenní špičky tepelného výkonu tepláren Malešice a Michle; R. Straka: Otopné období 1986-1987 v Praze z hlediska klimatických veličin.
Časopis ZTV si dlouhodobě zachovával obálku v zelené barvě (obr. 1); ke změně došlo v roce 1973 (obr.3) a tento vzhled si udržela obálka až do posledního čísla v roce 1991; pouze krátkodobě v roce 1978 byla obálka modrá. Od 2. ročníku (1959) vycházelo 6 čísel ročně (s výjimkou let 1968, 1969: 5 čísel) až do roku 1990.V roce 1991 vyšla dvě dvojčísla, posledním dvojčíslím se éra časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika uzavřela. Důvody byly zřejmé – ukončil činnostKomitét pro životní prostředí, který byl vydavatelem časopisu ZTV v nakladatelství Academia ČSAV.
V období třiceti čtyř let své existence časopis ZTV získal reprezentativní postavení v oboru techniky prostředí; kromě podnikového časopisu Klimatizace, vydávaného firmou Janka Radotín byl jediným v daném oboru. Autory teoretických i praktických statí byli přední odborníci v oboru a značně rozsáhlá čtenářská obec vydávání časopisu podporovala. Za redakci ZTV se v posledním čísle rozloučil výkonný redaktor Ing. Bašus přáním, že blízké době vznikne nový časopis, neboť bylo zřejmé, že pokračovatel úspěšné tradice se musí najít.
Vytápění, větrání, instalace – období od r. 1992
Změny, které v průběhu roku 1990 proběhly v celé společnosti, vedly k tomu, že z podnětu prof. Chyského, předsedy odborné skupiny klimatizace a větrání, se tehdejší Komitét pro životní prostředí rozdělil na Společnost pro techniku prostředí a Československou společnost pro životní prostředí. Lze konstatovat, že toto rozdělení přispělo k návratu nově vzniklé společnosti k původním záměrům zakladatelů Čs. vědecké a technické společnosti pro zdravotní techniku a vzduchotechniku z roku 1956. K založení Společnosti pro techniku prostředí došlo na její první valné hromadě dne 29.11. 1990. Ve stanovách Společnosti bylo vydávání časopisu uvedeno mezi její hlavní činnosti. Vznik nového časopisu se datuje k 28. 3. 1991, kdy došlo k ustavení Rady Společnosti (předsedou byl zvolen Ing. Frýba, místopředsedou Ing. Kotrbatý) na základě ustavujících listin odborných sekcí a územních center. Téhož dne Rada Společnosti projednala situaci v dosavadním vydávání časopisu ZTV a ustavila pracovní skupinu pro vznik nového časopisu.
Na dalším zasedání Rady Společnosti 21. 6. 1991 byl schválen návrh pracovní skupiny, který obsahoval tyto základní body: Název časopisu: Vytápění, větrání, instalace (VVI); podtitul: časopis pro techniku prostředí; periodicita a rozsah: 4 x za rok, 32 až 64 stran; redakční rada: prof. Hemzal (předseda), Ing. Vávra (výkonný redaktor), doc. Drkal, Ing. Frýba, prof. Chyský, Ing. Kotrbatý, Ing. Lerl, Ing. Mrázek, doc. Nový, Ing. Poledna, Ing. Šimánek. Podstatné bylo rozhodnutí - požadavek, aby časopis měl vyvážený rozpočet, bez dotací: příjmy - předplatné, inzerce, sponzoři; výdaje: výroba, distribuce, honoráře, event. další nutné výdaje.
První číslo časopisu VVI vyšlo v prosinci 1991 v novém formátu A4 (č. 1 roč. 1992), obálku navrhl V. Fridrich. Současná obálka časopisu je z r. 1997. Od čtvrtého čísla ročníku 1992 převzala funkci výkonné redaktorky, spolu s odpovědností za grafickou úpravu, A. Tomanová, která svoji práci dokonale vykonávala až do konce roku 2009, kdy odešla do důchodu. V té době převzala funkci výkonné redaktorky a grafické úpravy V. Jírová. Novými členy redakční rady se následně stali: prof. Bašta, doc. Brož, Dr. Fischer, Ing. Hlavačka, prof. Kabele, Ing. Kadlec, Dr. Lain, MUDr. Lajčíková, doc. Matuška, doc. Ondroušek, prof. Petrák, Ing. Ptáková, Ing. Šerks, Ing. Toman, doc. Zmrhal.
Od roku 2000 vychází časopis 5 x za rok. Na základě rozhodnutí Rady Společnosti členové STP mají od roku 2004 předplatné jako součást členského příspěvku. Hospodaření časopisu je dlouhodobě vyrovnané, významné jsou příjmy z reklamy. Organizační a jednací řád časopisu VVI z roku 1995 definuje hlavní činnosti i odpovědnosti při vydávání časopisu.
Od roku 2003 každoročně vypisuje VVI soutěž pro mladé autory (mladší 35 let) o cenu prof. Pulkrábka. Udělují se tři ceny: 3 000, 5 000, 7 000 Kč. Na internetových stránkách Společnosti (www.stpcr.cz/vvi) poskytuje časopis informace pro autory, recenzenty, uvádí databázi pro vyhledání publikovaných článků, přehled vybraných článků, přehled ročníků i informaci o průběhu soutěže mladých autorů.
V roce 2012 zemřel vedoucí redaktor VVI prof. Hemzal. Pod jeho vedením za období 21 let časopis VVI, který navázal na tradici ZTV, se stal informačním základem pro obory techniky prostředí v ČR. Časopis se zařadil mezi recenzované časopisy evidované Radou pro výzkum, vývoj a inovace; u publikovaných článků jsou připojovány anotace v angličtině. Časopis podává aktuální informace o odborných akcích a publikacích svým čtenářům formou připojeného Informačního zpravodaje Společnosti pro techniku prostředí. Informační zpravodaj vycházel do roku 2003 jako samostatná příloha VVI, od roku 2004 je součástí VVI. O jeho náplň dlouhodobě pečuje tajemník Společnosti Ing. Mádr.
Významné jsou i přílohy časopisu, vydávané v několika formách. Jsou to jednak vybrané souhrnné technické informace, např. Teplotní poměry a energetická náročnost otopných období v letech 1951 – 2000 v ČR, nebo Směrnice Společnosti pro techniku prostředí, např. Operativní teplota v praxi či Názvoslovný výkladový slovník z oboru Techniky prostředí. Slovník obsahuje terminologii z rozsáhlé skupiny oborů techniky prostředí a to v českém, anglickém a německém jazyce. Slovník vyšel ve dvou vydáních - po částech v letech 2000 až 2001 a souhrnně v r. 2008. O vydání slovníku se podstatnou měrou zasloužil vedoucí redaktor VVI prof. Hemzal.
Funkci vedoucího redaktora, na základě rozhodnutí Rady Společnosti, převzal v roce 2012 doc. Zmrhal. I když nebylo lehké, po náhlém odchodu prof. Hemzala, časopisu zachovat jeho standardní úroveň, redakční rada i vedoucí redaktor vyvinuli maximální úsilí, aby kontinuita nebyla narušena.
prof. Ing.