Číslo 4/2018

O povinném plošném měření teplovodních kotlů na pevná paliva u jejich provozovatelů se hovoří již dlouho, ale na jeho praktické provedení je reálně připraven jen málokdo. Samotné vlastnictví vhodného analyzátoru je pouze minimálním základem. U nás jen několik desítek opravdu solidních firem provádí základní měření koncentrací CO a O2 ve spalinách a následně pak stanovení komínové ztráty při seřizování kotlů; další skupinu tvoří energetičtí specialisté, kteří provádí měření účinnosti kotlů podle zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií [1]. Navíc praxe ukázala, že neexistuje jednotná metodika pro provádění samotného měření, která by při jeho plošném zavedení zajistila jistou míru objektivnosti a transparentnosti provedeného úkonu. V článku je proto uveden návrh metodiky měření emisí a komínové ztráty u zdrojů tepla na tuhá paliva, která vychází z téměř třicetileté praxe autora s touto činností a z praktické zkušenosti s tzv. „německým modelem“, tj. metodikou měření vypracovanou pro aplikaci „Nařízení o malých a středních spalovacích zařízeních – 1. BlmSchV“ [2], kterou již po mnoho let úspěšně využívají naši sousedé.

Příspěvek ukazuje různé přístupy k hodnocení budov s velice nízkou energetickou náročností a požadavky na ně. Věnuje se energeticky pasivním domům, téměř nulovým budovám, budovám nulovým a plusovým. Zároveň ukazuje na některé problémy s hodnocením spojené.

Článek pojednává o vyzařování hluku z komínů a vzduchotechnických výfuků vzduchu do volného prostoru. Komíny se obvykle rozumí svislé kouřovody určené k odvodu spalin od spalovacích zařízení. Příspěvek se nezabývá pouze tímto případem, ale rozšiřuje se na obecná zakončení svislých potrubních systémů směrem do atmosféry, je tedy řešen i případ odvodu znehodnoceného vzduchu do venkovního prostředí potrubím určité dimenze.

Příspěvek úvodem popisuje základní členění požárního větrání a nejvýznamnější požárně bezpečnostní zařízení, jejichž činnost souvisí s požárním větráním. Následně jsou popsány principy součinnosti aktivních a dalších požárně bezpečnostních zařízení, zahrnující stanovení priority uvedení do činnosti, koordinaci zařízení a jejich vzájemné interakce. S ohledem na druhy samočinných stabilních zařízení jsou prezentovány doporučené kombinační alternativy hasicích zařízení a zařízení pro odvod kouře a tepla. Kombinační alternativy respektují předpoklad maximálního omezení vzájemné negativní interakce. Součinnost zařízení pro odvod kouře a tepla je popsána rovněž v kontextu dalších požárně bezpečnostních zařízení, které se v budovách vyskytují a mají význam z hlediska požárně bezpečnostních konceptů.

Článek je druhou částí případové studie, členěné do tří na sebe navazujících statí. V 1. části „Pasportizace a evidence poruch na vodovodu v obci Žabeň“ [7] byly popsány zájmové objekty a definována slabá místa, resp. poruchy systému pro zásobování pitnou vodou. Druhá část článku se zabývá analýzou poruchových stavů systému, negativně ovlivňujících jeho plynulý provoz, a to analýzou rizik s použitím semikvadratické metody FMEA, která je zde doplněna a zpřesněna metodikou hodnocení technického stavu vodovodních sítí.

Příspěvek popisuje projektové řešení vzduchotechniky (VZT) a zařízení pro odvod kouře a tepla (ZOKT), které bylo připraveno pro rozsáhlou rekonstrukci objektů Vojenského historického ústavu Praha. Jde o komplex čtyř historických budov nacházejících se na úpatí vrchu Vítkov v Praze (realizace 1927 až 1929 podle návrhu architekta Jana Zázvorky st.), v nichž dnes sídlí Armádní muzeum Žižkov.

Datová centra jsou významným spotřebičem energie, což souvisí s provozem IT technologie a rovněž s jejím chlazením. Právě část energie určená pro chlazení datových center vykazuje v některých případech potenciál pro úsporná opatření. Příspěvek se zaměřuje na možnosti využití venkovního vzduchu pro volné chlazení datových center a snaží se tyto úspory finančně vyčíslit. Analýzy jsou realizovány na konkrétním příkladu stávajícího datového sálu, vybaveného cirkulačním systémem chlazení.