Číslo 1/2014

Článek je věnován popisu metod a technologií, které se v průmyslovém měřítku nejčastěji používají k odstraňování organických látek z odpadních plynů vznikajících v různých průmyslových procesech. Jsou popsány principy jednotlivých technologií a uvedeny oblasti jejich typického použití včetně výhod a nevýhod jednotlivých technologií a možných úskalí při jejich provozním nasazení v určitých případech.

Návrh centrálního dispečinku (CD ) je komplikovaný úkol, jelikož se při jeho návrhu propojuje několik různorodých profesí. Zejména je nutné brát v potaz otázky týkající se informačních technologií (IT) a praktické zkušenosti s provozováním budov a řešením nastalých problémů. Na návrh CD nelze nahlížet optikou položkového rozpočtu bez porozumění technickému pozadí dané problematiky. V článku se autoři pokusili nastínit hlavní úskalí a často opomíjené a podceňované aspekty návrhu CD . Závěry, které jsou uvedeny v článku, se opírají o dlouhodobé zkušenosti autorů s návrhem CD a některé části návrhu CD budou ilustrovány na reálných příkladech z praxe.

Článek sleduje problematiku matematického modelování parametrů reálných chladivových kompresorů a to jak standardních tak s regulací výkonu změnou otáček. Matematický popis vychází z charakteristik reálných kompresorů, které bývají vesměs dány tabelární formou. Naznačeny jsou různé možnosti matematického vyjádření charakteristik v závislosti na základních argumentech a následného výpočtu parametrů, které charakteristiky neobsahují. Zdůrazněna je skutečnost, že u kompresorů s regulací výkonu, změna otáček nevede jen ke změně parametrů a energetické efektivity, ale i ke změně pracovní oblasti kompresoru. To musí být zohledněno v řídicích systémech chladicích okruhů, které pracují s těmito kompresory.

Studie porovnává použití tepelného čerpadla se solárními soustavami na přípravu teplé vody pro bytový dům v Praze. Pro porovnání je použito meteorologických údajů ze stanice Praha – Karlov a programu vyvinutého v rámci diplomové práce. Srovnání je provedeno jak energeticky, tak orientačně ekonomicky.

Článek se zabývá institutem tzv. staré hlukové zátěže. Jde o nejproblematičtější ustanovení platné právní úpravy regulující hluk v okolí pozemních komunikací. Podrobně je vysvětlen smysl tohoto pojmu a důvody pro jeho zavedení do právních předpisů zajišťujících ochranu veřejného zdraví před hlukem. Jsou uvedeny nejčastější chyby při uplatňování režimu tolerovatelné staré hlukové zátěže. V druhé části je pak uveden nástin metodiky postupu při posuzování možnosti uplatnění režimu staré hlukové zátěže v projekční praxi nebo v rámci státního zdravotního dozoru orgánů ochrany veřejného zdraví.

Energetika je jedním z největších producentů odpadů. Odpady z energetiky mají zcela odlišný charakter od odpadů z ostatních průmyslových odvětví, pokud jde o jejich složení, způsoby jejich odstraňování, a možnosti použití. Při řešení projektu „Resortní program výzkumu v působnosti Ministerstva životního prostředí“, SP2f3/118/08, s názvem „Výzkum skutečných vlastností odpadů považovaných za vhodný zdroj nestandardních surovin (zejména vedlejších energetických produktů) ve smyslu současných právních požadavků na ochranu zdraví lidí, životního prostředí a vyhodnocení získaných informací pro stanovení bezpečných postupů a požadavků pro jejich používání“, bylo zjištěno, že výrobky, které se používají pro terénní úpravy, v některých případech nesplňují ani požadavky stanovené pro využívání odpadů na povrch terénu. To znamená, že stavební výrobky ze zbytků po spalování uhlí, prodávané jako bezpečné, mohou kontaminovat životní prostředí více než odpady používané pro stejný účel.