Číslo 3/1996

Práce hodnotí funkci dalších 12 přístrojů, určených ke zvýšení čistoty vzduchu a ke zlepše­ní pohody prostředí v místnostech. Za stejných a vzájemně porovnatelných experimentál­ních podmínek byly stanoveny proti prašné účinnosti těchto čističů vzduchu. Měřeny byly rovněž jejích objemové průtoky vzduchu (vzduchové výkony), hladiny hluku a v některých případech koncentrace ozónu a lehkých negativních iontů v ovzduší.

Ve 170 experimentech byl hodnocen vztah mezi 31 různými materiály, běžně užívanými v interiéru jako stavební, zařizovací a dekorační a ionizací vzduchu. Byl hodnocen vliv stár­nutí materiálů a změna jejich vlastností v čase.

Autor uvádí porovnání různých typů odsávacích zákrytů nad kuchyňskými sporáky a přístroji. Porovnává výpočty průtoku větracího vzduchu podle směrnice VDI používané ve Švýcarsku. Poukazuje na příznivý účinek indukce škodlivin k odsávacím vyústkám pomocnými tryskami.

Práce se zabývá tepelným modelem výstavní haly zakryté světlíkem. Prostor světlí ku je oddělen od haly dvojitým mléčným sklem. Byl vytvořen matematický model tepelné bilance dvou sousedních prostorů; galerie - světlík. Model slouží ke zkoumání vlivu větrání světlí ku na omezení tepelných zisků sálu galerie od slunečního záření. Nezbytné okrajové podmín­ky matematického řešení byly korigovány na základě experimentálně ziskových dat. Významným poznatkem je možnost omezení tepelných zisků až na 50 % nuceným větrá­ním prostoru světlí ku nad galerií. Matematický model umožňuje řešit tepelné poměry ve větraných průmyslových halách s různě řešenými světlíky.

Autor se zabývá možnostmi využití dešťové vody v bytové a občanské výstavbě. Uvádí základní hydrologické údaje o množství atmosférických srážek v podmínkách CR. Seznamuje s variantami technického řešení a upozorňuje na mnohé problémy, které využití dešťových vod provázejí.

Článek předkládá výsledky měření teplot na povrchu otopných těles, které konfrontuje s pro­blematikou použití indikátorů spotřeby tepla. Zabývá se okrajově i jednotlivými skupinami indikátorů na otopných tělesech, aniž si klade nárok na úplnost postižení této problematiky.

Z řady úspěšných projektů je zřejmé, že pro rekonstrukce i novou výstavbu je vhodná jed­notrubková horizontální otopná soustava s nízkoodporovými armaturami a s rozvody z měděných trubek spojovaných navzájem fitinky kapilárním pájením. Tato soustava je výhodná především pro své hydraulické vlastnosti a nižší cenu.

-

Článek se zabývá historií normy pro výpočet tepelných ztrát budov. Polemicky rozebírá jednotlivé části normy a dává podnět k diskusi.

Ve třídílném článku autor shmuje výsledky své dlouholeté práce na vývoji otopných soustav. Zaměřil se především na vertikální dvoutrubkové větvené soustavy, kterých je většina. V novém neotřelém pohledu na funkce otopných soustav seznamuje s tzv. termodynamickou metodou výpočtu a projektu otopných soustav, zahmující algoritmy pro přenos tepla od zdroje do vytápěných místností s maximální možnou přesností.

Informace o semináři, věnovanému svařování plastů. Upozorňuje na nezbytnost upravit certi­fikaci pracovníků a organizací, zabývajících se touto problematikou. Zavedení kontrol profesi­onální úrovně může zabránit nebezpečným havariím při manipulaci s nebezpečnými látkami.

Článek informuje o aplikaci kogeneračního zařízení poháněného bioplynem. Jeho přínosem je zejména podrobný popis konfigurace uvedené soustavy, neboť zmíněný princip kombinované výroby energie a tepla stále častěji proniká i do budov, dňve vybavovaných zásadně jen tradič­ním zdrojem tepla. Výhodnost tohoto řešení umocňuje i možnost letního využití tepla pro chla­zení objektů absorpčními chladicími jednotkami a pro ohřev kalů v čistírnách odpadních vod